Městský soud rozhodl Rozsudkem jménem republiky ze dne 27.11.2006 pod č.j. 7Ca 207/2005-50 o zrušení udělení pokuty ve výši 550.000,- Kč nařízenou Úřadem na ochranu osobních údajů
 Aktuality
 Stanovy
 Kontakt
 Členství v HOMR
 Nálezy Ú.S.
 „Sociální nájemníci“
 Články
 Názory


Počet návštěv
od 30.01.2004
22555207






  :: 26 Cdo 1039/2006 Rozsudek jménem republiky   :: 20.09.2006
26 Cdo 1039/2006
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a
soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců a) J. J., a b) E. J., zastoupených
advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupenému advokátkou, o určení neplatnosti cenového ujednání a určení
výše nájemného, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.zn. 11 C 210/2003, o dovolání žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. října 2004, č.j. 23 Co
235/2004-62, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. října 2004, č.j. 23 Co
235/2004-62, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. března 2004, č.j. 11 C 210/2003-35, pokud
jimi bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na určení výše nájemného a o nákladech řízení, se zrušují a věc se
vrací v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení.
II. Jinak se dovolání odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 3. 2004, č.j. 11 C 210/2003-35,
výrokem I. zamítl žalobu na určení, že smlouva o nájmu bytu č. 5/1386 (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) ze
dne 13. 10. 1995 uzavřená mezi P. s. n., spol. s r.o., jako pronajímatelem a J. P. jako nájemcem (dále
„předmětná nájemní smlouva“ nebo „nájemní smlouva“) je v části v rozsudku blíže specifikované neplatná,
výrokem II. zamítl žalobu na určení, že nájemné z předmětného bytu činí - počínaje dnem 1. 4. 2003 - částku
4.500,-Kč měsíčně se splatností do posledního dne příslušného měsíce, a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 10. 2004, č.j. 23
Co 235/2004-62 (poté, co usnesením ze dne 21. 9. 2003, č.j. 23 Co 235/2004-53, nepřipustil změnu žaloby),
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žaloba není důvodná. Konstatoval, že žalobci
nemají naléhavý právní zájem na určení relativní neplatnosti předmětné nájemní smlouvy (v části týkající se
ujednání o výši nájemného) pro rozpor s cenovými předpisy, neboť žaloba určovací není zpravidla
opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Pokud jde o stanovení výše nájemného z předmětného
bytu, odvolací soud dovodil, že i po zrušení předpisů upravujících regulaci nájemného a možnost jeho
jednostranného zvýšení pronajímatelem nic nebrání účastníkům nájemního vztahu, aby si sjednali výši
nájemného dohodou. Nedojde-li však mezi nimi k dohodě (jako je tomu v souzené věci), pronajímatel nemůže
– chybí-li zvláštní předpis předpokládaný ustanovením § 696 odst. 1 obč.zák. – nájemné jednostranně zvýšit.
Výši nájemného (odlišného od toho, na němž se účastníci dohodli) nemůže stanovit ani soud svým
konstitutivním rozhodnutím.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako
soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) usnesením ze dne 22. 9. 2005, č.j. 26 Cdo 819/2005-76, dovolání odmítl, neboť je
neshledal přípustným podle § 237 odst. 1 písm. b) ani písm. c) o.s.ř. Dovodil, že právní závěr odvolacího
soudu, že žalobci nemají na požadovaném určení neplatnosti nájemní smlouvy (v části týkající se ujednání o
výši nájemného) naléhavý právní zájem, odpovídá ustálené judikatuře, na kterou poukázal. Dovolání proti
potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně zamítnutí žaloby na určení výše nájemného z
předmětného bytu soudním rozhodnutím, dovolací soud shledal – s odkazem na zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího soudu – rovněž podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nepřípustným.
Stránka č. 1 z Vysledky vyhledavani retezce "26 Cdo" - tisk 3
http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=31625&searchstr=26+Cdo&print=true 19.9.2006
Na základě ústavní stížnosti žalobce a) Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 21. 3. 2006, sp.zn. I. ÚS
717/05, zrušil shora označené usnesení Nejvyššího soudu. Ústavní soud shledal, že tímto usnesením bylo
postupem nerespektujícím čl. 36 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod porušeno základní
právo stěžovatele vlastnit majetek garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže Nejvyšší
soud dospěl k závěru, že dovolání v dané věci není přípustné. Ústavní soud uvedl, že má za to, že je nyní na
Nejvyšším soudu, aby po zrušujícím nálezu Ústavního soudu dovolání připustil, tedy aby poskytl ochranu
základním subjektivním právům stěžovatele a současně v rovině jednoduchého práva položil základ pro
sjednocení judikatury obecných soudů, pokud jde o soudcovské „dotvoření“ práva v oblasti stanovení ústavně
konformní výše nájemného tak, jak to odpovídá závěrům přijatým v nálezu Pléna Ústavního soudu ze dne 28.
2. 2006 sp.zn. Pl. ÚS 20/05. Poukázal na to, že v posléze uvedeném nálezu dospělo Plénum Ústavního soudu k
závěru, že flagrantní důsledky nečinnosti zákonodárce vedou k nutnosti nahradit instrumenty právní ochrany
pronajímatelů chybějící na úrovni „obyčejného“ zákona využitím principů ústavně právní regulace. Proto
Ústavní soud „trvá na plnění základní funkce obecných soudů, tj. zajištění proporcionální ochrany
subjektivních práv a právem chráněných zájmů a požaduje, aby ji obecné soudy pronajímatelům poskytly tak,
že nebudou zamítat jejich žaloby požadující určení zvýšeného nájemného s odkazem na nedostatek zákonné
úpravy“. Povinností obecných soudů je za daného stavu rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislosti na
místních podmínkách.
Se zřetelem k uvedenému shledává dovolací soud dovolání žalobců – pokud směřuje proti rozsudku odvolacího
soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na určení výše
nájemného - podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustným. I když se z obsahu spisu – podání žalobkyně b) ze
dne 20. 2. 2006 (č.l. 84) podává, že jí již nesvědčí vlastnické právo k předmětnému domu, nemohl k této
tvrzené skutečnosti dovolací soud přihlédnout, neboť v dovolacím řízení neplatí ustanovení § 107a o.s.ř. (srov.
§ 243c o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pokud jde o řešení této otázky, na závěru, že soud nemůže stanovit
nájemné svým konstitutivním rozhodnutím. Ústavní soud České republiky v odůvodnění již zmíněného nálezu
ze dne 28. 2. 2006, sp.zn. Pl. 20/05, publikovaného pod č. 252/2006 Sb., uvedl, že obecné soudy, i přes absenci
předvídané konkrétní úpravy, musí rozhodnout o zvýšení nájemného. K obdobnému právnímu názoru Ústavní
soud dospěl dále v nálezu ze dne 8. 2. 2006, sp.zn. IV. ÚS 611/05, a ze dne 6. 4. 2006, sp.zn. I. ÚS 489/05.
Vzhledem k citované judikatuře Ústavního soudu nelze přisvědčit právnímu názoru odvolacího soudu, že
neexistuje-li zvláštní právní předpis umožňující jednostranné zvýšení nájemného, jehož existenci předpokládá
ustanovení § 696 odst. 1 obč. zák., není oprávněn obecný soud rozhodnout o výši nájemného; dovolání je proto
v tomto rozsahu opodstatněné.
V již zmíněném nálezu ze dne 6. 4. 2006, sp.zn. I ÚS 489/05 Ústavní soud uvedl, že při rozhodování o výši
nájemného bude obecný soud konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) dotvářet objektivní právo. Vzhledem k
mimořádnosti tohoto postupu, založeného výrokem I. nálezu sp.zn. Pl. ÚS 20/05, musí dát soud účastníkům
dostatek prostoru pro seznámení s principy jím dotvářeného práva a k využití adekvátních instrumentů, včetně
eventuální změny žalobního petitu i možnosti uzavřít smír. V tomto smyslu se musí žalobci dostat od obecného
soudu vhodného poučení, a to i nad rámec obecné poučovací povinnosti zakotvené v § 5 občanského soudního
řádu. Dále Ústavní soud dodal, že výrokem I. nálezu sp.zn. Pl. ÚS 20/05 byla založena odpovědnost státu za
újmu vzniklou nepřijetím předvídané právní úpravy. Z toho plyne, že pokud pronajímatelův důvodný nárok
nebude v plné míře uspokojen, nezbude mu jiná cesta, než uplatnit vůči státu požadavek na náhradu škody.
Vycházeje z uvedeného dovolací soud považuje za předčasné vyjádřit se k „formě petitu týkajícího se stanovení
nájemného“. Žalobcům musí být totiž poskytnuta možnost úpravy petitu v dalším řízení (jak to ostatně uvedl i
Ústavní soud ve svém zrušujícím nálezu v dané věci ze dne 21. 3. 2006), a to i s ohledem na právní názor
vyjádřený v již zmíněném nálezu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 489/05. Formulace žalobního petitu (v
návaznosti na vylíčení rozhodujících skutečnostností v žalobě) je plně v dispozici žalobce. Posouzení procesně
správného žalobního petitu (§ 42 odst. 4, § 79 o.s.ř.) je věcí soudu prvního stupně (§ 43 o.s.ř.), případně soudu
odvolacího v rámci odvolacího řízení, a až teprve poté soudu dovolacího.
Protože rozsudek odvolacího soudu není, pokud jde o posouzení nároku na určení výše nájemného, správný,
Stránka č. 2 z Vysledky vyhledavani retezce "26 Cdo" - tisk 3
http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=31625&searchstr=26+Cdo&print=true 19.9.2006
Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 věty druhé za středníkem o.s.ř. napadené rozhodnutí v tomto rozsahu (jakož
i v akcesorickém výroku o nákladech řízení) zrušil. Vzhledem k tomu, že důvod, pro který bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (který rovněž vycházel při posouzení
uvedeného nároku z nesprávného právního názoru), zrušil dovolací soud v tomto rozsahu i jeho rozhodnutí a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 4 věta druhá o.s.ř.).
Dovoláním žalobců byl napaden rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i pokud jím byl potvrzen
výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti nájemní smlouvy. Dovolací soud
ve svém usnesení ze dne 22. 9. 2005, č.j. 26 Cdo 819/2005-76, neshledal v tomto směru dovolání podle § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustným. Ústavní soud v nálezu ze dne 21. 3. 2006, sp.zn. I. ÚS 717/2005, kterým
označené usnesení dovolací soudu zrušil, uvedl, že otázku neplatnosti ustanovení nájemní smlouvy o výši
nájemného je třeba řešit jako otázku předběžnou.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto směru založeno na závěru, že žalobci nemají naléhavý
právní zájem na určení neplatnosti nájemní smlouvy v části týkající se výše nájemného. Dovolací soud shodně
jako ve svém usnesení ze dne 22. 9. 2005, č.j. 26 Cdo 819/2005-76, se s tímto právním závěrem ztotožňuje a
neshledává pro řešení této otázky dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustným, a to s odkazem na
konstatní judikaturu citovanou ve zmíněném usnesení. K tomu je třeba dodat, že má-li právní otázka, o níž má
být rozhodnuto určovacím výrokem, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního
vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení
existence práva nebo právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon
50/96, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 5/1996 na straně 113, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.
4. 2001, sp.zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. 68 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník
2001).
Vycházeje z uvedeného Nejvyšší soud dovolání žalobců – pokud směřovalo proti napadenému rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení
neplatnosti nájemní smlouvy – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Ostatně jestliže
podle ustálené judikatury i právní teorie nelze řešení předběžné otázky vyslovovat ve výroku rozsudku, nebyl
by ani důvod pro to, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen i v této části.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1 věta první,
§ 226 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d
odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2006
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Stránka č. 3 z Vysledky vyhledavani retezce "26 Cdo" - tisk 3
http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=31625&searchstr=26+Cdo&print=true 19.9.2006

 :: Přidat příspěvek  
jméno email
příspěvek
               

vepište číslo z obrázku



  :: Aubrey   odpovědět na příspěvek 23:21 :: 30.04.2007
http://6194df29b1a9bcb14e171ae260de9dff-t.gf7tiuy9-9.inf 6194df29b1a9bcb14e171ae260de9dff [url]http://6194df29b1a9bcb14e171ae260de9dff-b1.gf-f7tiuy9.info[/url [url=http://6194df29b1a9bcb14e171ae260de9dff-b2.gf-f7tiuy9.info]6194df29b1a9bcb14e171ae260de9dff[/url [u]http://6194df29b1a9bcb14e171ae260de9dff-b3.gf7t-tiuy9.info[/u b8c211221d19f4c8bbabc2332ed541f5