Městský soud rozhodl Rozsudkem jménem republiky ze dne 27.11.2006 pod č.j. 7Ca 207/2005-50 o zrušení udělení pokuty ve výši 550.000,- Kč nařízenou Úřadem na ochranu osobních údajů
 Aktuality
 Stanovy
 Kontakt
 Členství v HOMR
 Nálezy Ú.S.
 „Sociální nájemníci“
 Články
 Názory


Počet návštěv
od 30.01.2004
27141147






 :: Přidat příspěvek  
jméno email
příspěvek
               

vepište číslo z obrázku

Obnov stránku Jdi na stránku Předchozí 1 .. 11017, 11018, 11019, 11020, 11021 .. 11169 Další


  :: ...   odpovědět na příspěvek 09:11 :: 10.02.2004
Helena Hánlová napsal:
Nechci se zastávat paní Turnovské, ale podívejte se, komu patří dům, ve kterém paní Turnovská bydlí za regulovaný nájem. Majitelkou je paní, která zase bydlí v domě, který patří OU PH 3(respektive Magistrátu hm Prahy), takže také bydlí za regulovaný nájem. Není to paradox???

Myslim, že ne mnoho restituentu ani nemuže bydlet ve svych restituovaných nemovitostech vinou pokřiveného trhu s byty a musí často mnoho let trpět "různé i hrůzné" najemníky a to ještě za hubičku.
Nedivím se že paní majitelka tedy nebydlí ve vlastním.  

  :: ...   odpovědět na příspěvek 09:09 :: 10.02.2004
Kos napsal:
Nechápu ! Je to HYJENA,HYJENA a ještě jednou HYJENA.

HYENA se píše bez "J" jinak se všemi příspěvky souhlasim.....jen tak dál....brzy je budeme věšet na kandelábry!  

  :: Stávka...!   odpovědět na příspěvek 08:41 :: 10.02.2004
Stávka

Kde : V Praze před televizními kamerami u úřadu vlády

Za co : za neustálé porušování lidských práv této vlády !

Kdy : nejlépe ihned

Vdení OSMD má všechny kontakty na nás
stačí zavolat a jdeme do toho!

Bohužel stále platí, v jednotě je síla, SPOJME síly HOMR a OSMD  

  :: SpoNa   odpovědět na příspěvek 08:40 :: 10.02.2004
janj napsal:
Karel Hvížďala v knize Výpověď napsal:
Červen 1990
Několikrát jsem při návštěvách narazil na obrazy či nábytek ze svého bývalého předemigračního bytu a připadal jsem si jako ti lidé , kteří se vraceli z koncentráků, když je přátelé vítali v kožiších jejich rodičů se slovy: Maminka nebo tatínek nám je dali, než odešli do plynu. Poslední dvě slova však zamlčeli.
Přísahám skutečně po těch věcech netoužím, jenom je třeba si přiznat, že zase nějaká dvě slova zamlčujeme, a že tím se jich nezbavíme. Chováme se jako děti, které si zakryjí oči a mají dojem, že je nikdo nevidí.
Jednou jedinkrát jsem se náznakem přihlásil o komodu. Dotyčný člověk dotčeně pravil:
„Ale pochop, my v ní máme věci, kam bychom je dali?“
Z té věty na člověka zaznívá zvláštní zpupná nadřazenost uživatele nad majitelem, která nás usvědčuje z duchovní nekonvertibility se zbytkem západní Evropy.

To je kouzelne trefny prispevek!!!

Jenom mam obavu, ze tak jako po valce, stejne tak i dnes je mnoho tech, kteri tu deformaci ve svych nazorech a chovani nikdy nepochopi.
Nasi vladu, poslance a ministry nevyjimaje!!!!!
Nekteri jsou proste hyeny.  

  :: janj   odpovědět na příspěvek 08:14 :: 10.02.2004
Karel Hvížďala v knize Výpověď napsal:
Červen 1990
Několikrát jsem při návštěvách narazil na obrazy či nábytek ze svého bývalého předemigračního bytu a připadal jsem si jako ti lidé , kteří se vraceli z koncentráků, když je přátelé vítali v kožiších jejich rodičů se slovy: Maminka nebo tatínek nám je dali, než odešli do plynu. Poslední dvě slova však zamlčeli.
Přísahám skutečně po těch věcech netoužím, jenom je třeba si přiznat, že zase nějaká dvě slova zamlčujeme, a že tím se jich nezbavíme. Chováme se jako děti, které si zakryjí oči a mají dojem, že je nikdo nevidí.
Jednou jedinkrát jsem se náznakem přihlásil o komodu. Dotyčný člověk dotčeně pravil:
„Ale pochop, my v ní máme věci, kam bychom je dali?“
Z té věty na člověka zaznívá zvláštní zpupná nadřazenost uživatele nad majitelem, která nás usvědčuje z duchovní nekonvertibility se zbytkem západní Evropy.
 

  :: nebydlící   odpovědět na příspěvek 08:10 :: 10.02.2004
ČR - Evorpské centrum bolševismu !
Extrémní zájem o hypotéky je jedním z hlavních důsledků asociální regulace nájemného, kdy tržní nájemné pro nevyvolené - bez dekretu - je vyšponováno až na shodnou úroveň splátek hypoték.

Majitelé dekretů - ne na základě sociální potřebnosti, ale na základě kamarádíčků či členství v KSČ nebo StB - léta křečkují byty, pronajímají je načerno mladým za šestinásobek, nechávají je prázdné a slouží jim k rekreaci nebo v nich mají přihlášené vnuky, a jsou exemplárním případem hospodárnosti využití bytového fondu, který má shodný počet bytů na obyvatele jako v USA, přesto je zde uměle vyvolaný nedostatek. Poptávka po bydlení prakticky zadarmo je v jakémkoli systému prakticky neuspokojitelná. Současný systém naprosto likviduje mobilitu pracovních sil, zvyšuje nezaměstnanost, umožňuje pouze nekontrolované přelévání peněz do rukou vyvolených a k uspokojení jejich spotřebních choutek, místo toho aby oficiálně zdaněné šly do rozpočtu a majitelům k dalším investicím do bytového fondu.

Současný systém vyvolených dekretářů je z demokratického hlediska prakticky nezměnitelný, protože se jedná o téměř 30% obyvatelstva s obrovskou volební potencí včetně poslanců, kteří sami rozhodují o tom, zda o své výhody přijdou nebo ne.  

  :: zlý fořt Emil   odpovědět na příspěvek 08:03 :: 10.02.2004
MÉ DĚTI ČSSD NEZAJÍMAJÍ !!
To nám to vláda zase pěkně zařídila !!
Platím hypotéku na byt, starám se sám o sebe a nikdy jsem po státu nic nechtěl. Stát ze mně jenom tahá prachy přes daně a špinavé čachry s DPH ... a já se ani nestačím divit, komu všemu moje peníze rve do chřtánu:
- důchodci ode mně dostanou speciální prémii k důchodu 1000 Kč jako úplatek (jinak řečeno: Volte ČSSD!)
- rodiny s dětmi dostanouz mé kapsy na ruku další úplatek 2000 Kč/dítě (vzkaz pro cigány: Volte ČSSD!)
- paraziti v bytech s regulovaným nájmem, kteří si nebyli za celý svůj život schopni pořídit normální bydlení (pro mě jedna z nejnechutnějších sort lidí vůbec), pravidelně každý měsíc mi hrabou do kapsy a tahají ze mě prachy na svoje bydlení
ANEB: Každý slušný člověk má jednu neslušnou rodinu, které přispívá na její bydlení.
Každý slušný člověk podporuje svého komunistického neslušného důchodce, aby si tento mohl i nadále obývat svoje 4+1 na Václaváku a řvát, jak jsou důchody nízké.
- nepřizpůsobiví asociálové ode mně dostávají pravidelnou každoměsíční pozornost, pokud jim to nestačí, vybírají si příspěvky bez mého vědomí z mého batohu v tramvaji
-líní a neschopní nefakčenkové si ke mně chodí pro pravidelnou podporu ve své nekonečné nezaměstnanosti
- falešnými invalidy se u mě dvěře netrhnou ....
A tak teda počítám a počítám: Zůstane vůbec něco z toho, co vydělám pro MOJE VLASTNÍ DĚTI?  

  :: SpNa   odpovědět na příspěvek 23:32 :: 09.02.2004
Už jste to četli?
Článek Respektu - 07/04
RUBRIKA: Domov, strana: 5
Reguluj a panuj
Státní dohled nad nájmy bude dál chránit celebrity v levných bytech
Poslanec Jan Zahradil (ODS) za tohle zboží platí čtyři tisíce korun. Když si ho ale bude chtít koupit někdo další, vyjde ho přinejmenším o deset tisíc dráž. Mluvíme o ceně za pronájem asi stometrového bytu v pražských Dejvicích a nejde o žádnou poslaneckou výhodu. Jan Zahradil má to štěstí, že žije v bytě s regulovaným nájmem. Je tím pádem živou ilustrací známého faktu, který už před dvěma lety kritizoval Ústavní soud: že totiž regulace nájmů vytváří neodůvodněné rozdíly mezi nájemníky. Tento týden má situaci ve zdejším bydlení řešit sněmovna, ale zatím se zdá, že věci zůstanou spíš při starém.

Styďte se – jako já

Italský podnikatel Girolamo Giormani koupil dům na pražských Vinohradech před třinácti lety. Investice do činžáku kousek od Václavského náměstí mu připadala výhodná. „Tehdy jsem ještě netušil, jak to tady chodí,“ říká. Zatímco nájemníci chránění regulací (ti, kteří mají nájemní smlouvu na dobu neurčitou uzavřenou před rokem 1993) dnes platí v jeho domě – stejně jako kdekoli jinde v Praze – 38 korun za čtvereční metr, ostatní zájemci zaplatí za totéž 321 korun. „Není to vysoká cena,“ říká majitel Giormani s odkazem na to, že o zákazníky do uvolněných bytů nemá nouzi.
Víc než samotná regulace nájemného však cizince překvapily postoje zdejších nájemníků. „Dvacet let jsem žil v Londýně a nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych si mohl dovolit bydlet na Regent Street,“ říká s tím, že čeští nájemníci se naopak jen těžko smiřují s představou, že jen málokdo si může dovolit zaplatit tržní
cenu bytu kousek od Václavského náměstí. Nejvíc ale italského podnikatele pohoršila vypočítavost „regulovaných nájemníků“. „Když jsme se domlouvali o výši odstupného za to, že se odstěhují jinam, dobře věděli, kolik na jejich bytě mohu vydělat,“ říká. „Ale nabídnout mi, že budou platit vyšší nájem, nikoho z nich ani nenapadlo.“ Dnes je v jeho domě jen pět nájemníků z osmnácti s regulovaným nájmem. S ostatními se buď dohodl na odstupném, nebo nad nimi vyhrál soud. Jako první odešel advokát Karel Fiala ze známé kanceláře Profous, Maisner, Fiala. „Byl to slušný chlap. Řekl mi: Pane Giormani, vy nejste hloupý. Zjistíte si, že mám barák. Dejte mi něco málo jako odstupné a já odcházím,“ vzpomíná Girolamo Giormani. A italský majitel to opravdu udělal: zjistil si majetkové poměry všech svých nájemníků. Teď se chce u soudu domoci toho, aby mu platili alespoň nájem, který odpovídá nákladům na pořízení a opravy domu – sto korun za čtvereční metr. „To budou koukat, až na ně u soudu vytáhnu ty jejich chalupy a pozemky,“ říká. „Kdyby je prodali, měli by nejen na nájem, ale klidně by si mohli koupit i byt.“
Sám italský podnikatel bydlí kousek od svého domu v bytě s regulovaným nájmem. Po návratu z emigrace ho dostala jeho česká manželka. Několik let také využíval nezasloužené výsady. „Pak jsem zašel za majitelem a řekl mu: Stydím se, nepotřebuji to,“ říká. Přistoupil však jen na cenu třikrát nižší (asi sto korun za čtvereční metr), než jakou platí jeho volní nájemníci. „Na téhle ceně jsme se s majitelem dohodli,“ vysvětluje.

Trh srazí ceny

Zkušenost z boje s vlastními nájemníky přivedla Girolama Giormaniho na nápad založit internetovou stránku se jmény a majetkovými poměry „bohatých regulovaných nájemníků“. Mezi předsedou Sdružení nájemníků Stanislavem Křečkem či guvernérem České národní banky Zdeňkem Tůmou se tam objevil i zmíněný poslanec Zahradil se svým čtyřtisícovým nájmem. Podle největší pražské realitní kanceláře Maxima vyjde nejlevnější tržní pronájem Zahradilova dejvického stometrového bytu na čtrnáct, spíš ale osmnáct až dvacet tisíc korun měsíčně. „Nevím, co tím ten člověk sleduje kromě toho, že na sebe úplně všechny naštve,“ zlobí se Jan Zahradil. „Připadá mi jako komunistický soudruh z uličního výboru, který udával ostatní, že mají tu či onu výhodu.“
Italský podnikatel však udělal jen to, že slova, která už léta říkají odpůrci regulace nájemného, doložil příklady. Tým ze Sociologického ústavu, který se nájmům věnuje, to říká jasně: Současná regulace je nejen ekonomicky zhoubná, ale i sociálně nespravedlivá. Vede ke snížení celkové nabídky bydlení a k chátrání bytového fondu. Zároveň výrazně zvyšuje ceny neregulovaného bydlení a podporuje vznik černého trhu. Uvolnění nájemného by přitom těm, kdo si dnes pronajímají byt na volném trhu, pomohlo víc, než by těm v bytech s regulovaným nájmem uškodilo. Například v Praze je dnes regulovaná cena už zmíněných 38 korun za čtvereční metr a volná cena v průměru 128 korun. „Po deregulaci by se podle našich odhadů nájemné ustálilo v průměru někde mezi 60 a 70 korunami pro všechny,“ říká sociolog Petr Sunega.
Z podnětu skupiny senátorů zrušil vyhlášku o regulaci nájmů v roce 2000 Ústavní soud. Zdůvodnil to tím, že vlastníci domů, soukromníci i obce, nesmí být nuceni dotovat nájemníky. Ministerstvo financí však nedbalo a vyhlášku jen nahradilo věcně stejným výměrem. Proto se na Ústavní soud znovu obrátil ombudsman Otakar Motejl. Zastal se nejen vlastníků domů, ale jako první i statisíců občanů, kteří si byty pronajímají na volném trhu nebo dosud vůbec nebydlí, slovy: „Regulace nájmů vytváří neodůvodněný rozdíl mezi nájemníky a nerovný přístup k právu na bydlení.“ Soud mu dal za pravdu a zrušil výměr. Výsledek byl jen ten, že kvůli neexistenci jakékoli právní úpravy regulované nájemné dva roky ne-
stouplo ani o korunu.

Neúnosná věc

Tento týden budou poslanci konečně hlasovat o zákoně o nájemném. Na dnešním nespravedlivém stavu však moc nezmění. „Už to, co jsem předložil jako svůj návrh, byl koaliční kompromis,“ říká Pavel Němec. „Osobně bych to udělal jednoduše – majitel a nájemník by dostali rok na to, aby si sjednali cenu, a pokud by se nedohodli, nájem by skončil.“ Na stůl vlády však Němec poslal návrh, aby regulované nájemné rostlo každý rok o 15 %. Po komplikovaném jednání s ministrem Sobotkou se povolený růst ustálil na deseti procentech. Je to lepší než nic, k vyrovnání hladiny regulovaných a tržních cen však taková změna nestačí. (Ministr Sobotka navíc v sobotních novinách zpochybnil i tento kompromis.)
Neochota politiků uvolnit nájmy je zhoubná hlavně proto, že současný stav dává neoprávněnou a zbytečnou výhodu bohatším regulovaným nájemníkům. „Dlouhodobě je to věc, která je neúnosná. Asi bych ji musel nějak vyřešit, odstěhovat se do svého,“ říká na dotaz, jak se cítí jako obcí dotovaný nájemník, Jan Zahradil. „Teď už je to ale bezpředmětné. Celý blok domů, kde bydlím, bude Praha 6 prodávat nájemníkům.“ Takže Jan Zahradil si byt koupí – za stejně zvýhodněných podmínek, za jakých si ho dosud najímal. Zatímco průměrná cena za metr čtvereční bytu v Dejvicích je podle realitní kanceláře Maxima kolem 40 tisíc korun, obec prodá nájemníkům byty čtyřikrát levněji. „Samozřejmě je to nespravedlivé,“ říká Jan Zahradil. „Ale žádná absolutní spravedlnost v tom asi nikdy nebude. Je to legální a právně zcela nenapadnutelné.“

Rámeček
Rarita v Česku: činžovní dům
Vypadá to jako samozřejmost. Přesto Petr Doležal udělal věc, která nemá v českých zemích obdoby – postavil nájemní dům. Pokřivené podmínky totiž vedou k tomu, že se u nás činžáky nestaví. Soukromníky odrazují dvě věci. Bez otevření trhu nikdo nedokáže říct, kde a po jakých bytech bude poptávka. Navíc soud s nájemníkem, který přestane platit, se táhne roky.
Petr Doležal šel do toho dobrodružství spolu s bratrem, který má stavební firmu, a oba brali stavbu činžáku za dva miliony korun na kraji Brna jako svůj koníček. „Léta jsem nejezdil na dovolenou a spokojil se se starou škodovkou,“ vzpomíná Petr Doležal. „Nedávali jsme žádné inzeráty, nájemníky mi doporučili známí a nejdřív jsem si s nimi promluvil,“ popisuje, jak bedlivě vybíral. „Nejvíc mě iritovalo, když se někdo chtěl k cizímu majetku chovat jako k vlastnímu. Třeba navrhoval, že se mu lino v kuchyni nelíbí, tak ho vytrhá a dá tam dlažbu.“ Lidé v jeho domě platí zhruba o tisíc korun méně, než jaký je nájem na volném trhu. Taková by podle něj byla cena v případě, že by regulace tržní nájem nevyháněla uměle nahoru. „Chci se k nájemníkům chovat slušně,“ říká Petr Doležal, „abych si je udržel.“
Konec rámečku


Autor: Hana Čápová

 

  :: Ctitel   odpovědět na příspěvek 23:26 :: 09.02.2004
Jan Štýs napsal:
Tak jsem prošel celé diskusní fórum, trvalo to s prestavkami asi dva dny. Zejména zpočátku, pak již méně, bylo lze narazit na formulace, že existuje "právo na bydlení". Řada následných názorů mnohých přispěvatelů pak z tohoto obratu v zásadě vycházela. Přímo v Ústavě nebo Listině samozřejmě takové právo není uvedeno, pouze čl. 10 Ústavy odkazující na ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, odkazuje na čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Ten zní takto:

Čl. 11.

1. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výživu, šatstvo, byt, a na neustálé zlepšování životních podmínek. Smluvní státy podniknou odpovídající kroky, aby zajistily uskutečnění tohoto práva, uznávajíce pro dosažení tohoto cíle zásadní důležitost mezinárodní spolupráce, založené na svobodném souhlasu.
2. Státy, smluvní strany Paktu, uznávajíce základní právo každého na osvobození od hladu, učiní jak jednotlivě, tak i na základě mezinárodní součinnosti taková opatření, zahrnujíc v to zvláštní programy, jichž je zapotřebí:
a) ke zlepšení způsobů výroby, uchovávání a distribuce potravin plným využitím technického a vědeckého poznání, šířením znalostí o zásadách výživy a rozvíjením nebo reformováním zemědělských systémů takovým způsobem, aby se dosáhlo nejúčinnějšího rozvoje a využití přírodních zdrojů;
b) k zajištění spravedlivé distribuce světových zásob potravin v poměru k potřebě, s přihlédnutím k problémům jak zemí dovážejících potraviny, tak zemí, které potraviny vyvážejí.

Výše uvedené ustanovení lze IMHO poměrně snadno interpretovat - formulace "právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výživu, šatstvo, byt" vykládána gramaticky znamená, že režim nastavenýo Paktem se má vztahovat na všechny. Pokud znění ustanovení rozeberem logicky, tu z výrazů dostatečná výživa-šatstvo-byt vyplývá, že evidentně se jedná o závazek smluvních států zamezit chudobě, jak koneckonců naplno říká odst. 2 čl. 11, jenž obsahuje "základní právo každého na osvobození od hladu" - takováto formulace naplno v právním řádu ČR, nemýlím-li se, není. Společně s historickým výkladem, který se zabývá dobou a podmínkami vzniku daného právního předpisu, pak tato formulace naznačuje, že smluvní státy především chtěly podniknout kroky ke změně nikoli snad ve státech Evropy či Severní Ameriky, nýbrž v rozvojovém světě, jenž v dané chvíli měl za sebou přibližně půl generace neutěšeného vývoje po tzv. desetiletí změn, kdy v 60. letech XX. století získal nezávislost. Avšak zpět k ČR - vzhledem k tomu, že díky čl. 10 Ústavy je čl. 11 Paktu bezprostředně závazný a má přednost před zákonem, měl by tedy být aplikován dle svého znění, tj. vztahovat se na všechny, což (s ohledem na shora uvedený výklad) znamená na všechny potřebné. Konkrétně v oblasti bydlení to nutné znamená, že osoby, jež se ocitly v materiální nouzi, ktará musí být pochopitelně definována zákonem, se musí obrátit na stát (viz "smluvní státy podniknou odpovídající kroky..."), který prostřednictvím sociální sítě financované z našich daní se pokusí osud takových osob zlepšit. Pokud se tedy pokusíme shora naznačené závěry aplikovat na realitu regulovaného bydlení v ČR, nelze nevidět jisté rozpory - nastavený režim se netýká každého (potřebného), nýbrž pouze na ty, kteří "mají dekret" (bez ohledu na svou sociální situaci - proto bydlí lidé s podprůměrným příjmem v neregulovaných nájmech a naopak), a samotný stát rezignoval na svou úlohu, pokud za odny "odpovídající kroky", které má dle čl. 11 Paktu podniknout, nemají být považovány protiústavní vyhlášky či výměry rušené Ústavním soudem. Domnívám se proto, že byl a je porušován nejen čl. 11 Listiny základních práv a svobod garantující právo vlastnit majetek, ale i čl. 11 Paktu.

Vážený Pane, za tuto práci, by jste se měl stát Ústavním soudcem. Zahřál jste mě u srdce. Díky.  

  :: Další lhář   odpovědět na příspěvek 22:58 :: 09.02.2004
Je to lhář! napsal:
TV Nova Zprávy 30.1 za 70 m2 platím 2800,- Kč
MF Dnes 9.2 za 70 m2 platím 3800,- Kč
Panečku, to je inflace! Pokud budete pane Křečku pokračovat, váš nájem bude za tři měsíce stejně vysoký jako nájem mladé rodiny, která nemá privilegium regulovaného nájemného. Počítejte s námi:
Maximální nájemné v Praze I kategorie činí 37.07Kč/m
37.07 x 70 = 2594,90 Kč měsíčně. Nevěříme, že jste do "vašeho bytu" investoval. To by jste totiž platil ještě
mnohem méně. Čemu věříme, že jste si koupil titul JUDr ve Vídni na MEXICO PLATZU!

Náměstek ministra financí Jaroslav Šulc: " Zda bydlím v regulovaném nájemném? Ano, stejně jako milion dalších domácností. Vyfasoval jsem v minulosti PODNIKOVÝ BYT," prohlašuje a tvrdí, že to nemá vliv na jeho rozhodování v úřadě."Nijak si nehovím. Syn i dcera platí dvaapůlkrát větší nájem než já, protože nedostali na rozdíl ode mne a mnoha dalších BYT OD MAGISTRÁTU. Prostě mají smůlu" říká Šulc. ( tento povedený lhář připravuje zákon o nájemném. Chudák nemá moc času. Zasedá totiž, kromě jiného v představenstvech státních firem jako UNIPETRL, Severočeská uhelná atd. )MF Dnes 9.2  

Obnov stránku Jdi na stránku Předchozí 1 .. 11017, 11018, 11019, 11020, 11021 .. 11169 Další